KLUB ODPŮRCŮ SPORTU   Příběh Sylvie

Poprvé přišla na jaře r. 2019 na doporučení své lékařky, která je mou dlouholetou klientkou.
Sylvie právě procházela obdobím, kdy měla za sebou vážné zdravotní problémy.
Po pár skupinových lekcích si řekla o lekce individuální. Prej že to nechápe.
Tenkrát jsem z ní cítila, že na cvičení naladěná moc není a neláká ji to. Přesto to chtěla zkusit.
Hlavou, rozumem, protože je to potřeba. Tak jsme si o tom povídaly.
Byla naprosto upřímná a sama o sobě mi tenkrát řekla: "Jsem naprostý odpůrce tělocviku, nemám ráda sport a cvičení, nechápu ho, nerozumim mu a navíc mi to vůbec nejde. Dokonce jsem kdysi založila "Klub nepřátel tělesné výchovy a sportu". 
To je pecka! Zajímalo by mě, kolik měl členů a kolik by jich bylo dneska😊
Měla problémy s držením těla, dýcháním i koordinací, vnímáním těla, co kde je a co jak funguje.
A nechápala, proč by ji to mělo zajímat a k čemu jí to bude. Ale chtěla. Chtěla a to bylo to podstatné.
Tak jsme začaly pomaloučku a opatrně, abych ji neodradila.
Pracovaly jsme asi půl roku, když si zlomila ruku. A já si myslím, že s rukou se v ní tenkrát zlomilo něco mnohem důležitějšího.
Psala mi celá nešťastná, že nemůže přijít na skupinové cvičení, protože má předloktí v sádře.
Cítila jsem v tom obrovskou upřímnost a její smutek mě hodně překvapil, to přiznávám.
V tu chvíli se mi honilo hlavou, co s tím? Ona má chuť do cvičení, překonala ten odpor, je upřímně smutná, že nemůže… Tak jsem jí napsala, ať přijde, že to nějak vymyslíme.
Vymyslela jsem jí modifikace cviků, odcvičila co šlo a na co se cítila, ale hlavní bylo to, že byla spokojená a nemusela zůstat doma a bez cvičení. To byl obrovský zvrat. Zlomilo se v ní nepřátelství se sportem.
Od té doby chodí pravidelně. Zlomené zápěstí rozcvičila díky mým jednoduchým cvikům (např. vědomé mytí nádobí a cvičení s míčkem). Časem jsme přidaly i masáže. Naražená žebra po pádu z postele jsme taky daly do pořádku.
Vydržela dokonce i po dobu Kovidu, kdy jsme téměř dva roky cvičily online a šaškovaly doma u zdi a nebo různě v kuchyních a předsíních. Byla jednou z nejpravidelnějších cvičenek.
Chodí pravidelně na skupinovky, individuální lekce a  cvičí doma.
Je to na ní obrovsky vidět. Dneska ty cviky i chápe a dokonce mi posledně říkala, že ji některé baví.
Gratuluju, Sylvi!
Proto to se cvičením nevzdávejte. Dejte tomu čas. Nespěchejte na sebe. Ten pokrok určitě přijde.
U někoho dřív a u někoho později. Ale přijde. Za to vám ručím.
Sylvie je důkaz toho, že do sportu a pohybu se může zamilovat i zarytý odpůrce.
Co je na tom nejvíc pro mě a z čeho mám největší radost?
Že jsem měla tu čest nakazit dalšího člověka láskou k pohybu. Hurá! 😊.