ŠAMANKA

Jen si ji představte. Dlouhé vlasy propletené květy, rozevláté šaty a na krku amulet.
Žije sama v malém domku se zahrádkou na kopci nad městečkem, stranou od lidí.
Ne že by je neměla ráda, ale dává přednost svému klidu a také ráda pobývá se svými věcmi, které ji těší a dělají jí radost.
Miluje přírodu, výhled do krajiny, vodu, les, květiny a bylinky, ze kterých míchá léčivé oleje a vůně.
Ráno chodí trhat bylinky a různé květiny, které suší a pak je dává do pytlíčků, které si sama šije.
Vyrábí léčivé esence, masti a krémy, tinktury na kdejakou nemoc. Potřebuje na to klid a pomoc přírody, aby všechny své zkušenosti a moudrost vměstnala do různých lahviček.
Z širokého a dalekého okolí se k ní sjíždějí lidé pro radu a pomoc, pro její medicíny a pro její schopnost uzdravovat.
Jsou dny, kdy i ona sama zajede za nemocným, aby mu pomohla se uzdravit.
Ty dna má ráda. Osedlá svého černého koně, naloží do brašny své medicíny, lahvičky a pytlíčky a vyrazí. Ráda pozoruje okolní krajinu, přírodu a zvířata shora s koňského hřbetu.
A tak ošetřuje, maže, přikládá byliny, obklady ,vaří nemocným z bylinek čaj nebo dává užívat sirupy. To všechno si připravila sama předem ve své malé útulné kuchyňce.
Domů se vrací unavená, ale šťastná. Odsedlá koně a nechá ho se volně pást. Sama se posadí na verandu s čajem do houpacího křesla a užívá si vůně květin, stromů a trávy.
Svoje bylinky a vše, co z nich vyrábí, prodává i na trhu v městečku.
Je tam vždycky rušno a spousta lidí, hluk a smích. Je mezi nimi ráda a oni jsou rádi, když přijde.
Její přítomnost šíří kolem pohodu a laskavost. Lidem je s ní dobře.
I když, najdou se i takoví, kteří ji mají za divnou, bláznivou a říkají jí čarodějnice.
Šamance to ale nevadí. Být svobodná a dělat to, co umí a co ji těší, je pro ni důležité.